Koncert v pražskej čajovni

4.10. se konal v čajovně Romantinka v Praze koncert, který byl inzerovaný jako "Petr Sedláček", ale mohli jste tady vidět a slyšet ještě Páju Lišáka a Janku Kúdelovou ze Slovenska. Abych tady nepsala jenom to, co napadlo mě, tak jsem přidala ještě postřehy několika dalších posluchačů a jsou v úvozovkách. "Čajovna je lepší prostředí, než koncertní sál, kde sedíš na židličce. Můžeš tam být sám sebou už tím, že si můžeš sednout jak chceš. Mysl se uvolní, můžete si představovat. U tý šály jsem úplně viděla, jak vypadá, jak je široká, jak má na konci třásničky, většinou se mi to na koncertech nestává." (Tak ta Bleděmaodrá šála je ze stejnojmenné písnička Petra Sedláčka)

Čajovna je malá, asi pro dvacet lidí a patřičně narvaná. Osvětlení tvoří svíčky, většinou zapuštěné ve velkých křemenech, místnost se třpytí jak křišťálová jeskyně.
Jako první hraje Pája, prý nový začátek po delší odmlceTváří se lehce ostýchavě, chvílemi se zbytečně omlouvá. Ptá se, jestli chceme vážnou tvorbu nebo nesmysly. Má těžký úkol sjednotit myšlenky lidí, které sem před pár chvílemi vyplivla ulice. Písničky veselé a smutné. Příběhy, které zní podezřele jako ze života, i když tyhle jsou prý ze života koček. Malinké básničky. Jako poslední zpívá duet s Jankou Kúdelovou.

Ta holka je zázrak, má to v sobě. Janka zpívá, jako když dýchá. Když otevře pusu její hlas naplní celou místnost a přitom nevypadá, že by se zvlášť snažila. Vznáší se a klesá, maluje obrazy, křehké, jiskřivé i hluboké a zádumčivé, jak potok když dovádí mezi kameny, pak se prohloubí do tůně a pořád se mění a odráží tisíc věcí jako zrcadlo. Za poslední léta jsem odvykla slovenštině. I proto, že místy nerozumím, ta poetie útočí přímo dovnitř k srdci.
A pak už nejsou slova, jen zpěv. Je v tom něha i paměť věků a pak, když dozpívá, se vrací na zem, usmívá se jako ženská nebo holčička a potom vykládá o tom, jak je těžké se v obchodě rozhodnout, co si koupit na svačinu. Nakonec se nechala vytleskat.
"Líbila se mi moc Janka, akorát jsem jí trochu nerozuměla. Uklidňující, relaxační, přehrála se kytarou."
Petr má svůj den, září jako sluníčko. U vedlejšího stolu se dva lidi taky usmívají. V určitém okamžiku svět venku definitivně zmizel. Zpívá hlavně nové písničky, v poslední době se jich vyrojilo spousta. Lidi se smějou, věděli jste, že když se červi domluví a nedají, tak můžou nechat masožravé kytky umřít hlady? Když nemůžete koukat večer do očí své lásce, tak alespoň ... na vodojemy za okny.Nechápete? Příště si to přijďte poslechnout celé.
Nejenom legrace, ale i chlad a ostří sekáčku na led. Písně jako milování. Hebkost bleďěmodré šály. Šepot a burácení. Mezi folkem a divadelním představením.
"Příjemné, uklidňující, povznášející, prostě super." "Tohle by mohlo být každý týden."

Zuzana

Ak sa vám článok páčil, môžte ho poslať do vybrali.sme.sk alebo si prečítajte ďalšie články tohto autora.

Poslať autorovi správu