Piatok s Piatkom - 26.11. 2010

Ak sa spýtate po vystúpení divákov na ich názor, riskujete, že vám odpovedia, „páčilo sa mi“ či nebodaj vyslovia kritiku. O tomto Piatku s Piatkom sme sa rozhodli poinformovať inak. Oslovili sme priamo aktérov večera, lídra Pathetic Hypermarket Band Mária Polónyiho a literáta Sašu Gr. Oni by mohli byť nekritickí alebo skromní.

Takto zhodnotili svoj výkon; „Bol som neobvykle uvoľnený. Som spokojný.“ „Cítil jsem se uvolněně a příjemně.“ A takto charakterizovali jeden druhého: PhB – „Nádherná hudba, krásná houslistka, charismatický Mário Polónyi.“ Saša Gr. – „Presvedčivý. Vtipný. Zaujal a udržal pozornosť.“

Mário bol na Piatku s Piatkom už tretí krát. Takto si zaspomínal: „Prvýkrát sme s PhB hrali niekde v meste, tuším v budove Matice. Bolo to fajn, ale zdalo sa mi to trochu oficiálnejšie. Predsa len BarMuseum je klub a tú atmosféru tam cítiť. Druhý raz to bolo vonku na námestí, bol som literárny hosť a hudobným bol Petiar. Veľmi pekný večer, aj celý projekt týchto umeleckých happeningov pod holým nebom. Kto išiel okolo, a zaujalo ho, čo sa na pódiu deje, tak sa pristavil. A zase pokračoval. Bolo to uvoľnené a slobodné. Peťo je šikovný šuhaj!“

Saša Gr. na otázku ako na neho prišiel Peťo Piatko reagoval takto: „Já ani nevím. Myslím, že poprvé jsme se setkali v Plzni na autorském čtení v Kavárně Jabloň. Mě se moc líbí jeho písničkaření, není to jen prvoplánový folk, ale skutečná poezie a přemýšlivá hudba. Proč mě pozval na čtení, se musíš zeptat jeho. Předpokládám že prostě chtěl vsadit na jistotu a pozvat si kvalitního hosta.“

I tento večer sa konal v slávnostnej sále BarMusea, obaja si ju pochvaľovali. „Vidno, že tam niekto urobil kus dobrej roboty. Najviac sa mi páčil výjav namaľovaný na zadnej stene, teda hlavne jeho dámska zložka, a dobrým ťahom bolo aj odhlučnenie sály pomocou hrubých plachiet.“ „Pobavila dobová freska za pódiem s alegorií, kterou, jak je na ní psáno, věnovali Češi „bratřím Slovákům.“ Hnedle jsem to musel při svém vystoupení okomentovat, že přicházím navázat na starou tradici kulturní výměny k obohacení všeho slováctva.“

Nevyhli sme sa ani otázkam na telo. „Sašo, neprijali Slováci tvoju Encyklopédiu s rozhorčením?“

„Pravda je, že reakce publika je pro mne u Matoucí encyklopedie vždycky těžko odhadnutelná předem. Jde o satirické texty, slovní hrátky a zdánlivé nonsensy, které ale, jak věřím, nejsou prvoplánové, ale skrývají mezi řádky zásadní sdělení, byť jsou psána záměrně neumělým slohem s řadou hyperkorektních výrazů v opozici k častým argotismům a podobně. Nikdy nevím, jak na to publikum zareaguje, poněvadž jsou tam často provokativní tvrzení. Záleží na náladě a snad i inteligenci publika, zda pochopí, že tato stanoviska nezastávám já, ale vypravěč - hypotetický encyklopedista. Rád poukazuji na určité paradoxy našeho myšlení, stereotypy a hlupáckost tak, že je dovedu ad absurdum. Většinou mám na tenhle text při čteních velice příznivou reakci, a byl bych falešně skromný, kdybych tvrdil, že mě to netěší, ale čas od času narazím na publikum, které je tím zhroženo a šokováno a to se pak jenom pod fousy směji, jak je mi trapně. Marťané (obyvatelé Martina) ovšem byli zlatí. Smáli se a dali mi následně příznivou zpětnou vazbu. To samozřejmě potěší.“

Mário, kapela zmenila zloženie. Nechýba teraz v kapele nejaký nástroj?

„No, takto, v PhB je to vždy tak, že jeden člen odíde a nahradia ho dvaja noví. Teraz nás je šesť a najnovšie prísne dozerám na to, aby nikto len tak svojvoľne neodchádzal :). Zvuk Katkinho akordeónu sme museli samozrejme oželieť, ale získali sme miesto neho husle a kláves. Zatiaľ sme spokojní.“

Deň po koncerte si získal dve literárne ceny na súťaži Janko Hraško. Nechceš sa viac venovať literatúre?

„Chcem, človeče, mám pozapisované nápady na poviedky a na texty, ale nevychádza mi to časovo. Aj do Janka Hraška som sa prihlásil, lebo som mal voľnejšie obdobie. Snáď mi to vyjde aj v aktuálnom ročníku.“

Na otázku Aké chystáte najnovšie projekty? sa Saša Gr. rozrečnil natoľko, že mu dáme priestor v ďalšom čísle. Mário bol stručnejší: „Tak PhB asi bude kráčať svojou introvertnou cestou ďalej, sem tam zorganizujeme koncert v Bratislave a niečo nahráme, už tretí rok zbierame materiál na novú štúdiovú nahrávku. Ja som nastúpil v júni ako basgitarista do flamenco kapely Ponte Pardo, je to výzva hlavne kvôli rytmike. Laure práve dobieha projekt slovenskej verzie amerického muzikálu Denník dr. Príšerného, v ktorom je zapojená skoro celá kapela. Stanči pomáhal so zvukom na predstaveniach, Zuzka si v muzikáli zahrala aj zaspievala, Julián robil zvukovéhorežiséra na soundtracku. Ja som mal na starosti živú kapelu aj nahrávanie. Na nudu sa nesťažujeme."

 Saša sa následne nádherne rozrečnil o Slovensku. Necháme mu teda priestor, kým neskončí strana. Začal: „Slovensko je pro mě exotickou zemí. Třebaže v obchodě se dá koupit jídlo za dvě padesát. Je to pro mě cizina, kde se sice bez problémů domluvím. Na Slovácích miluji hlavně Slovenky. Ty naštěstí máme i v Praze.“

Potom ale zvážnel.„V Martině to bylo fajn, obdivuji, co všechno tu zvládají někteří lidi zorganizovat a jak to šlape. Třeba dramaturgie večerů v BarMuseu mě dostala. Má to nečekaně vysokou úroveň i rozsah. Myslím, že obdobně velká města v ČR vám můžou jen závidět nadšence, jakými jsou třeba Petr Piatko nebo Janko Cíger. Proto mě mrzí předvolební nejistota, jaká bude grantová politika města, kterou aktuálně pociťoval Peter, když jsme se setkali. Masovou kulturu mají všechna větší města - fotbal, diskotéky nebo divadla středního proudu. Ale kvalita městské kultury závisí především na tom, jak dokáže zohlednit a podpořit i méně masové, a přesto špičkové kulturní projekty. Doufám, že volby nakonec dopadly dobře…

Mária a Sašu spojil do jedného celku Mathej Thomka.

Ak sa vám článok páčil, môžte ho poslať do vybrali.sme.sk alebo si prečítajte ďalšie články tohto autora.

Poslať autorovi správu