My nič, my muzikanti... (piatok, 2. časť)

Piatkový program bol dosť nabitý, preto aj rozhovorov bolo viac a niektoré aj vo väčšom rozsahu. Tu vám prinášame druhú časť piatkovej ankety z V.I.P. priestoru. Pripomeňme si tie otázky:

• 1.Čo pre vás znamená účinkovanie na Lodenici?
• 2.Koľkokrát do roka priemerne vystupujete?
• 3.Keby za vami prišla fanynka/fanúšik so žiadosťou o podpis na telo, kam by ste sa chceli podpísať a kam by ste nechceli?
• 4.Vnímate nejaké rozdiely medzi CZ alebo zahraničnými a SK festivalmi?
• 5.Akú rolu pre vás hrajú peniaze v hudbe?
   

Viktor Puček (Nový Rownák - Bratislava):
1.Je to dost dobrý. Je to prestižní akce a jak jsem koukal na zoznam hostí, je to ještě lepší než Zahrada. Takže paráda.
2.Zdá se mi, že hrajem pořád málo. Snažíme se projet všecky ty festivaly, ktorý tady jsou, teda hlavně Bratislava a okolí (třeba jsme se nedostali na Sigord). Celý rok průběžně ještě hrajem takový ty čtyřhodinovky, já to volám "hospodský hraní pro zábavu".
3.Podepsal bych se na krk.
4.Myslím, že rozdíl mezi českou a slovenskou folkovou scénou je citelný. Tam jsou kapely na trochu vyšší úrovni. Jsou tam k tomu vytvořeny lepší podmínky, ale když se dívam tady na CL kolem, můžu říct, že tento festival má skoro světovou úroveň. Vážně.
5.Peníze hrajou v hudbě dost důležitou úroveň, protože např. my jako kapela ještě nemáme auto. Takže potřebujeme hrát na co nejvíc takovýchhle akcích, aby byli penízky, aby jsme pak mohli nějaký auto koupit. Máme pravidelně potíže s odvozem aparatury.

Jarmila Šuláková (Fleret - ČR):
1.Na Slovensku su s Fleretem asi po páté. Je to tu vždycky fajn. Mám Slovensko velice ráda, nežebych mazala "med kolem huby" , jak sa říká u nas na Valašsku, ale sú tu moji přátelé a dalo by sa řect, že je to jedna rodina. Na Lodenici sú podruhé. Už jsem sa tešila na to prostředí, protože je to tu velice krásné, parádni lidi a všecko dokola, ceny výborné, skvělé skupiny... Teším sa na to zas znova. Když budem znovu pozvaní, budu velice ráda.
2.Ja s Fleretem zpívám 7 roků. Oni mě pozvali na nahrávaní jedné jejich písničky na CDčko, zalíbilo se mi to a nakonec jsem s nima zůstala. Zpívám už takových 55 let, sú stará dáma, mám 72 let a zpívam od památnyho roku 48, kdy jsem začínala ve folklóru.
4.To je pro mňa dost těžká otázka, protože já to nedovedu tak dobře posúdit. Jezdím na ty folkové akce, ale nejsem kompetentí k tomu, abych tohle mohla odborně posuzovat. Vidím, že mladí lidi tvoří ze srdce, z přírody, a to jestli je to v slovenské, české, nebo moravské řeči, to není důležité. Kvalitní píseň člověk spozná podle toho, jak reaguje obecenstvo. Každý kdo skláda písničky by si měl v první řadě uvědomit odezvu obecenstva. Asi to není ono, když je na koncertu obecenstvo chladné nebo kamenné.
5.Kdo sa tým už živí, musí peníze vydělat. Ti lidi jezdí za svou prací.

Slávek Janoušek (ČR):
1.Ja sem tady prvé. Tenhleten areál jsem sice navštívil s Igorem Vrábelem, když mi to byl ukázat někdy před půl rokem a to jsem se hned začal těšit, protože je to tady hrozně příjemný a teď, když je to zaplněný lidma a je postavená scéna, skrátka když to žije, tak jsem rád, že jsem tady.
2.Já už to 7 nebo 8 let udržuju na stejné hladině. Vždycky je to tak do té stovky hraní do roka. Těch 80 - 90 je to takový to příjemný, kdy se to dá psychicky zvládnout, těšit se na to, když se tím dá vlastně i uživit a kdy člověk nemá pocit, že by se příliš honil. Někdy jsem měl taky třeba 230 hraní za rok v letech 85, 86 a 87. Z toho bych se v současné době asi pomátl.
3.Já se přiznám, že jsem se jednou podepisoval, mockrát na ruce a jednou, když stála hrozná fronta na náš koncert s Jarkem Nohavicou, v té frontě najednou jedno děvče pravilo "A já chci na prsíčko". Tak jsem si nakonec řekl "Proč né? Vždyť je to pěkné". Přiznám se ale když sem se tam měl nakonec podepsát, tak mě přišlo blbý tam napsát "Slávek Janoušek" , zvolil jsem raději krásny slogan od Svatopluka Machara "Zde by měli kvésti růže", jenomže jsem si zase neodhadl, jaký je to dlouhý nápis. Takže jsem začal psat srdnatě kolem dokola tý bradavky a protože to nevyšlo, tak jsme vymýšleli takové ty zvláštni pozice - ona si poklekla a já pokračoval zvrchu a když už jsem dopsal, tak ona to rychle schovala a honem utíkala k takové te sanitě, která ty holky odvážela do vedlejší vesnice (tá sanita tam fungovala jako taxík) a já sem ještě na ní volal jako "Pročs to vlastně chtěla zrovna tam?" a jen tak přes rameno zařvala "Až to holky uviděj..." :-)
4.Abych se přiznal, příliš slovenskou scénu neznám. Někdy jsme se velmi často potkávali na nejrůznejších festivalcích třeba s menovcem Milošem Janouškem a s ostatníma z té partičky. Občas v Čechách potkávam Zuzanu Homolovou a jinak se přiznám, že slovenskou folkovou scénu moc neznám. Když mám popravdě říct, tak co jsem tady 4 hodiny, tak sem toho slovenského taky moc neslyšel.
5.Bohužel co se týče festivalů, náklady všude rostou. Já dělám dvě takové přehlídky, takže vím, jaké je to těžké, aby člověk vyšel s penězma, aby to vůbec fungovalo. Například taká CL je o obrovským rozpočtu. Já bych to asi psychicky nezvládal být jedním z pořadatelů. Požadavky musej být uměřené jak ze strany pořadatelů, tak i ze strany umělců. Kdo ví, že na něho chodí moc lidí, může mít samozřejmě požadavky větší, ale asi by se to taky nemělo přehánět. Znám případy, že skupina poskočí v popularitě, ale honorár neroste postupně. Oni chtěji, aby rostl skokama, neboli po poschodích. Tohle asi není ono. Já to vidím tak, že muzikant je běžec na dlouhý tratě.

Jana Kirschner:
1.Pre nás je to úplne nová skúsenosť, pretože my sme ešte nehrali na takomto festivale. Na druhej strane si zase nemyslím, že treba robiť nejaké rozdiely medzi tým, či je to country, alebo folk alebo čokoľvek iné. Ja to vnímam tak, že keď je niečo príjemné a sú to obyčajné pesničky, ktoré sa dobre hrajú, je to fajn.
2.Ja som si po minuloročnej šnúre myslela, že viac koncertov sa ani nedá absolvovať, ale určite sa to dá. Kedysi kapely hrávali oveľa viac, hrávali 200 koncertov ročne. Teraz je to trochu obmeedzené, hlavne kvôli financiám. Nie vždy sa podarí zohnať peniaze na obrovské šnúry. My preto väčšinou hráme v kluboch, ktorých je dosť a hrali sme v nich nejakých 48 koncertov za 3 mesiace. Myslím si, že je to dosť. My koncertujeme hlavne od mája do septembra a tento rok mi už trochu začína chýbať, že do konca roku nás čaká už len nejakých 5 koncertov. Chcela by som, aby sme viac hrali a boli viac spolu.
3.To záleží od toho človeka, aký je odvážny, čo chce. Niektoré veci mi pripadajú trochu zvláštne, napr. keď sa niekto dá podpísať na tvár. V zásade s tým nemám problém. Ešte sa nestalo, aby som sa niekam nepodpísala. Väčšinou je to v pohode. 4.Rozdiely určite sú. V Čechách je tradícia
festivalov oveľa bohatšia a dlhšia. Oni majú veľmi veľa festivalov a je to úžasné, že kapely majú kde hrať. Zas na Slovensku je to v štádiu objavovania, Myslím si, že by ich mohlo byť aj viac. Aj ľudia hrozne radi chodia na festivaly. Je tu dosť kvalitnej hudby, ktorú je možné ľuďom ponúknuť. Treba ľuďom dávať hudbu. Myslím si, že tento festival je veľmi dobre vymyslený. Som tu hodinu a vidím, že je tu príjemná atmosféra.
5.Ja postavenie peňazí nielen v hudbe, ale všeobecne v živote akosi nevnímam. Nejakým spôsobom sa mi podarilo neuvažovať nad tým, prečo to tak je. Robiť hudbu nie je otázkou peňazí. Človek môže milovať a robiť hudbu aj keď nemá peniaze. Aspoň ja to tak cítim. Je úplne jedno, či mám vo vačku 100 alebo 1000 Sk, ak si sadnem za gitaru a hrám si pekné piesne a cítim sa dobre. Peniaze sú potrebné, keď sa napr. ide na šnúru, ale vtedy ja sa týmto nezaoberám. Ja na to naozaj nemám hlavu. Nie som ekonómka.

Janko Kuric (Vidiek):
1.Ja som rád, že si usporiadatelia spomenuli aj na našu kapelu. Mám radosť, že tento festival je práve v Piešťanoch, ku ktorým mám vrúcny vzťah - moja manželka pochádza odtiaľ. Bol som veľmi spokojný a myslím, že aj publiku sa to páčilo. Na niektorých rockových festivaloch v Čechách je tiež samozrejmosťou, že tam príde zahrať napr. Jaroslav Hutka, alebo napr. Ivan Mládek. Ľuďom sa páči žánrová pestrosť a tento festival to tiež iba potvrdzuje.
2.Vidiek má dosť koncertov, dá sa povedať "tak akurát". Sme jedna z mála kapiel, ktorá má managera na to, aby odmietal koncerty. My sme amatérska skupina a inak by sme to nestíhali s prácou.
3.My máme to šťastie, že máme celkom rozumné publikum. Ony, tie dievčatá sa nás dosť aj hanbia. Maximálne na predlaktie.
4.Áno. Ja si myslím, že slovenská druhá liga je oveľa lepšia ako česká druhá liga.
5.Určite peniaze nehrajú veľkú úlohu. Klamal by som, keby som hovoril, že pre našu kapelu nie. Je to pre nás isté zadosťučinenie za to, že sa v tejto brandži motáme už takmer 16 rokov.
 

Ak sa vám článok páčil, môžte ho poslať do vybrali.sme.sk alebo si prečítajte ďalšie články tohto autora.

Poslať autorovi správu