Kmotra se třemi oktávami

V pátek 8.11.2002 proběhl v plzeňském Hifi klubu křest nového CD „Modré z tebe“ skupiny Prsten Petra Hubacze. Jako vzácný host zde ve zhruba čtyřicetiminutovém bloku vystoupila i slovenská písničkářka Janka Kúdelová. Tato mimo podium nenápadná drobná dívenka je za mikrofonem nepřehlédnutelná – její tří oktávový rozsah a práce s hlasem vás určitě probudí k životu a donutí vás pozorně se zaposlouchat do příjemně folkově až šansonově laděných písniček. Na konci roku 1999 vydala Janka vlastním nákladem demo CD – vybrala na něj třináct písní, které složila a hrála v předchozích čtyřech letech. Janka je natočila přesně tak, jak je předvádí i na svých vystoupeních, tedy pouze sama s kytarou, ale já si ji v mnoha skladbách dokážu představit i v doprovodu dobré barové kapely, nebo klavíru, smyčcového orchestru apod. Nicméně Janka si sama vystačí… Je pravdou, že její kytarový doprovod je prostý a ani náhodou nedosahuje kvalit např. Jeronýma Lešnera, ale to vám vynahradí svým zpěvem – ten připomíná chvíli vesele zurčící potůček, aby se vzápětí proměnil v blížící se bouřku nebo zasněné pohlazení letního vánku.

Ani texty vás nezklamou. Vzhledem k nízkému věku autorky (v době, kdy písně vznikaly, jí bylo 17-20 let) by se daly na CD očekávat naivní nebo depresivní protestsongy, ale to bychom Janku podceňovali. Zkuste si pustit a v klidu poslechnout třeba první Váhavou nebo dvanáctou Dnes večer (mimochodem nejdelší píseň nejen z CD, ale i z celého momentálního repertoáru) a uvidíte, že vás z něžné slovenštiny bude lehce mrazit po zádech. A věřím, že ani ti nejmladší z vás nebudou potřebovat tlumočníka nebo slovník!

Ale dost bylo superlativ, je třeba pustit ke slovu i onu mnou opěvovanou osobu:

Janko, vím, že jsi napsala text ke čtyřem písním z právě pokřtěného CD Prstenu a další věci už se chystají. Jak ses k téhle spolupráci dostala?

Celkom jednoducho, Petr Hubacz ma o texty požiadal... zoznámili sme sa cez internet, keď ešte býval za vodou (Kalifornie) a posielanie písmenok sa nám tak zapáčilo, že to prerástlo až do piesňovej formy…hoci dodnes nerozumiem, ako ho to vôbec napadlo, spätne mi to pripadá akoby od ľadového medveďa žiadal návrh na strih plaviek na nastávajúcu letnú sezónu. Ale táto spolupráca sa vyplatila, s konečnými piesňami som nadmieru spokojná, ľuďom sa taktiež páčia a to je to hlavné. Rozhodne v tomto mienim pokračovať.

Ty a internet, to není jenom chatování a mailování, ale i práce pro písničkářské sdružení EFKO. Co je jeho náplní, jak funguje, kdy a proč vzniklo?

Folkové združenie EFKO vzniklo v roku 1998 a pôvodne slúžilo čisto na to, aby sme sa niekedy stretli, zahrali si, preprali slovenskú folkovú scénu, podaktorí kde-tu spoluvytvorili pieseň, no dnes sa EFKO podieľa taktiež na organizácii folkových akcií a hlavne my, ktorí máme prístup k internetu, sa staráme o net-magazín Folk.sk. Súčasne si dovolím tvrdiť, že táto naša stránka je momentálne najväčšou križovatkou slovenského folku na internete.

Mám pocit, že na Slovensku všeobecně je málo příležitostí k vystupování, ať už v klubech nebo na festivalech. Ty sama jsi v Čechách poměrně často.

Na Slovensku sa folková scéna v posledných rokoch pomerne rýchlo rozrástla, čo ma veľmi teší... ale podmienky pre vystupovanie sú ešte stále v predškolskom veku. Samozrejme, je tu už určitý počet letných festivalov, no čo sa týka klubov, je to o zuboch-nechtoch. Občas je to neochota majiteľov klubov dať priestor folku, alebo sú to klasicky finančné dôvody. Momentálne sa EFKO pokúša spolurozbehnúť niečo v Bratislave, tak nám držte päste.
Do Čiech som v drvivej väčšine pozývaná, takže nemám skúsenosti s tým, ako je to v ČR s vybojovaním si priestoru pre hranie. Predpokladám, že u vás je oveľa viac možností, no s financovaním akcií a návštevnosťou je to dosť podobné ako u nás.

Příjemně mne překvapilo, jak na Slovensku žijí české písničky. Spousta vašich posluchačů i muzikantů běžně reprodukuje Nezmary, Kameloty, Nerez, ale třeba i starý Marsyas, Kryla, Plíhala... Je to pozůstalost po společném státu nebo máte tak málo vlastních vzorů?

Myslím, že gro všetkého je pozostalosť Československa, vždy sme odrastali na českých piesňach, a akosi nám to bolo prirodzené. Vzory tu sú, len na ne ešte toľko slnko nesvieti. Ešte stále je tu klasika aj pri ohňoch si spievať české piesne, ale už sa pomerne stále častejšie stretávam aj s výminkami.

A jak ty osobně jsi vnímala vynucené rozdělení státu? Cítíš se u nás jako cizinka nebo naopak jako vítaný „navrátilec“?

Rozdelenie štátu? Kde? Ja stále vnímam Československo, a to, že sa politici rozhodli, že polovička koláča bude jahodová a druhá pre zmenu kiwi, tak to nieje moja záležitosť. Iba jednej veci mi je trošku ľúto. My sa s češtinou stále ešte často stretávame, no u vás je slovenčiny už zrejme ako šafránu a veľmi často sa mi stáva, že mládež pod 18 rokov mi stále menej a menej rozumie. Ale taktiež často mi ľudia hovoria, že ani nemusím spievať, postačí keď vôbec rozprávam po slovensky. Rozhodne sa u vás cítim ako vítaný navrátilec, ktorý aj tak nikam neodišiel.

Ještě mne napadá – co ty a finance? Pokud vím, všude cestuješ vlakem nebo autobusem, jenom na cestovném musíš měsíčně nechat spoustu peněz, k tomu noclehy, jídlo, nástroj, struny…. Zejména při pro vás nevýhodném kurzu české a slovenské koruny to je jistě velký zásah do rozpočtu. Jsi takový nadšenec nebo jsi našla dobrého sponzora? Pokud ano, kdy se můžeme těšit na další tvé CD?

Ako kedy. Väčšinou dostanem späť to, čo som do toho dala, občas dostanem o čosi viac, a niekedy ma jednoducho vyženie srdiečko, aj keď do tej akcie dá človek polovičku výplaty. Ak som z toho nakoniec spokojná, tak je všetko v poriadku. Nedá sa to praktizovať často, ale o to viac ma teší, ak si z danej akcie zoberiem to, čo som chcela. Priznám sa, že napríklad na väčšinu festivalov nechodím preto, aby som si zahrala, aj keď ma teší, keď sa to ľuďom páči, ale hlavne preto, že tam mám možnosť stretnúť ľudí, ktorých som už dlhšiu dobu nevidela. Takže som si zväčša sponzorom. Pokiaľ ide o nahrávanie CD, tak už 2 roky tvrdím, že v priebehu 2 rokov niečo nahrám.. a platí to stále. Ale vážne, momentálne tvorím piesne, s ktorými by som bola na CD spokojná a je tu už značný posun od obdobia nahrávania Dema v r. 1999 a len čo to bude možné, upočujete to na oficiálnom nosiči.

Prošla jsi bluegrassovou Christianou, trampským Trampasem, teď hraješ folk. Je to už konečná stanice nebo se někdy vrátíš do kapely, ať už jako její součást nebo jako solistka? Jak by taková kapela musela vypadat?

Ja som už počas účinkovania v týchto skupinách zároveň hrala aj ako pesničkárka a z tohto celého mäsového mlynčeka som vyšla ako folková pesničkárka a zostala som sa venovať radšej „vlastnej“ tvorbe. Myslím, že u hudobníka s vlastnou tvorbou je to normálne. Občas si niekde rada zahosťujem, ale byť stálym členom inej skupiny, to už asi nie. Čo sa týka vlastnej skupiny, musím sa priznať, že aj nad tým som už rozmýšľala. Možno sa v budúcnosti tomu neubránim, viem si moju tvorbu predstaviť vo väčšom prevedení, ale zatiaľ mi to vyhovuje tak, ako to je, aj časovo.

Když už ses zmínila o té organizaci času – bydlíš v Limbachu, pracuješ v Bratislavě, vystupuješ po celých Čechách a Slovensku, nedávno dokonce i v Pešti.. Jak to zvládáš? Kdy stíháš skládat, cvičit, domlouvat si vystoupení?

Niekedy to možno vyzerá tak, že piesne skladám vo vlaku, vystúpenie si dohodnem na vlakovej stanici a cvičím na koncertoch, ale dá sa to zvládnuť. Chce to len nenabrať si na seba priveľa vecí.

Máš za sebou několik vystoupení v televizi (ČT1, Markíza), co ti tahle zkušenost dala, pomohla ti zviditelnit se, ozývá se víc pořadatelů?

Nemám skúsenosť s tým, že by sa niektorý usporiadateľ ozval konkrétne na základe televízneho vysielania. Ale zistila som, že obrovské množstvo ľudí strávi veľa času pri TV, lebo napriek neohlásenému účinkovaniu sa ozvalo spätne veľa ľudí, že ma v tej-ktorej relácii videli. Televízia je výborný prostriedok ako dať o sebe vedieť, ale zase sme tam kde sme boli, málokto nájde priestor pre folk, čo je určite veľká škoda.

V poslední době tě nejčastěji můžeme slyšet v čajovnách, kavárnách a malých klubech – myslíš, že na velké festivaly je tvoje hudba příliš intimní nebo nevýrazná?

Každá akcia má niečo do seba. Na festivale sa o muzikantovi dozvie veľké množstvo ľudí, ponúka sa tu mnoho kontaktov a ďalších možností hrania. Kluby a hlavne čajovne dávajú to, čo sa nedá dosiahnuť na žiadnom festivale... a to je daná atmosféra. Prídu sem ľudia, ktorí si ma chcú vypočuť, a vo vzduchu je možné počas koncertu ucítiť „zvláštno“. Ale v produkcii pre ktorúkoľvek akciu nezvyknem robiť zbytočne drastické zmeny v repertoári. Atmosféra si tie piesne akosi upraví sama.

Jak ty sama bys zaškatulkovala svoji tvorbu nebo pro koho je určená?

Folk bez škatuľky a podľa toho, koho mám možnosť stretávať na svojich koncertoch, je určená pre každého.

Co posloucháš, když máš čas a klid? Jaký styl máš nejradši? Odvíjí se to od momentální nálady nebo máš nějakou stálici, po které můžeš sáhnout kdykoli?

Najradšej mám ticho... na ticho mám náladu takmer vždy. Ale keď už si mám niečo vypočuť, tak je to veľmi rôznorodé... od Beethovenovej „Sonáty mesačného svitu“, cez ezoteriku, Írsko, či ľudové trávnice, spirituály, až po rock. Na tom nezáleží, len mi musí mať čo daná hudba v danej chvíli poskytnúť.

Jak ses vlastně dostala k muzice? Z tvých stránek ( Janka.s5.com) jsem vyčetla, že jako malá jsi dělala balet, slovenské lidové tance, dobové tance, country step … kdo tě tak nasměroval a co tě nakonec přivedlo k muzice? Máte v rodině nějakého hudebníka?

Moja mama má hudobný sluch, ona ma aj prihlásila na balet, ale tým sa to aj skončilo. Všetky ostatné aktivity išli na môj vlastný podnet.

A teď? Odrazují tě rodiče nebo přítel od kočovného života „potulné“ muzikantky nebo ti fandí? Myslíš, že budeš časem třeba kvůli dětem nucena písničkaření omezit nebo dokonce úplně skončit?

Ako „potulná“ muzikantka som bola v rodine vždy čierna ovca, ale aspoň momentálne si tí najbližší začínajú zvykať a pochopili, že ja už asi iná nebudem. Niekedy v budúcnosti to samozrejme už kvôli deťom bude treba obmedziť, ale rozhodne so spievaním neskončím, to nikdy.

Jaké máš vlastně ambice? Chtěla bys jít na profi dráhu, mít smlouvu s velkým vydavatelstvím nebo si třeba sama založit agenturu a pomáhat ostatním muzikantům?

Vďaka tomu, že som redaktorkou Folk.sk určite muzikantom a folku pomáham, ale mám aj svoje hranice možností, takže konkrétne z mojej strany agentúra nehrozí. Ale je možné že v kolektíve EFKA a záujmového združenia Folk.sk sa postaráme aj o občasné vydanie nejakého CD. Moje vlastné ambície? Tiecť po rieke. To, čo mi osud postupne privieva, mi stačí a nemám zbytočne veľké ciele. Mne stačí, ak si napríklad z 30 ľudí na koncerte z toho odnesie dobrý pocit aspoň 1, vtedy si môžem povedať, že sa oplatilo hrať.

V Plzni je tradicí pohladit si na náměstí Republiky u kostela sv. Bartoloměje stříbrného andělíčka a vyslovit přání. Prozradíš nám to svoje?

Nie!

Správně, je vidět, že si pamatuješ poučky, prozrazená přání se prý nevyplní! Přeji ti, aby nad tebou náš andělíček držel ochrannou ruku a doufám, že Čechy a konkrétně Plzeň zase brzo navštívíš! Děkuji za rozhovor a za sebe i za čtenáře ti přeji hodně krásných písniček, vydařených vystoupení a spokojených posluchačů.

text a foto:
Irena Motlíková

Článok bol pôvodne publikovaný v časopise Folk&Country, ktorý súhlasil s jeho uverejnením na stánkach magazínu Folk.sk

Ak sa vám článok páčil, môžte ho poslať do vybrali.sme.sk alebo si prečítajte ďalšie články tohto autora.

Poslať autorovi správu